WorWaní

Tak... pátý WorWaní galavečer máme úspěšně za sebou a s drobným odstupem a po urovnání všech vzpomínek ho můžeme zhodnotit :-)

Pořád ještě neumím vkládat články pod cizím jménem, takže: tohle psal DEJF!!!

Ani nevím, v čí hlavě se zrodil nápad sjet si odemykanou Doubravu a považovat to za přípravu na worwaní expedici do Chorvatska, ale posuďte sami, jak se nám to povedlo.

Ke konci minulého týdne jsme se s Honzou a Dannym domluvili, že pojedem v sobotu někam na vodu. Tady na Vysočině v tu chvíli teklo všechno – takže varianty byly: Stvořidla (klasika – ve čtvrtek měly okolo 60 kubíků), Doubrava (tou dobou asi 8 kubíků) a nebo Krounka a okolní potoky (Žejbro a Ležák) – vody měly mít taky dost.

WorWaní – to je takový těžko uchopitelný spolek. Každý se s ním vyrovnává po svém. Někdo (Anička) to nazývá „Destrukční partou z Havlíčkova Brodu“, jiní zase skupinou budoucích pádlujících legend atd. atd. Já bych WorWaní označil jako „skupinu netušených možností“, protože, jak se většina z těch, co se s námi kdy setkali mohla přesvědčit, dokážeme leccos. Něco z toho, co se nám za uplynulý rok povedlo, bych zde teď chtěl nastínit.

I když to při plánování vypadalo na hojnou účast, většina se v poslední chvíli rozhodla raději navštívit všem dobře známou Salzu namísto poznávání nové krajiny ve Švýcarsku. Z worwaních zbyli jen Bezi a Monča a jejich sestavu jsme doplnili já a Aleš. Dohromady posádka akorát tak do jednoho auta. Bohužel pár dní před odjezdem auto přestalo jezdit a tak se muselo shánět něco náhradního... Situaci vyřešilo vypůjčení mikrobusu, což bylo možná lepší než odjet beziho autem. (Ne že bych měl něco proti Beziho autu, ale opravdu si neumím představit, jak by se tam všecky ty věci vešly.)

...nevim, jak vložit článek pod cizím jménem, ale nerad bych upíral autorství, takže: TOHLE PSAL BÁBA :-)

Tak nejdřív něco málo k tomu, jak jsme se rozdělili. Po dlouhých diskuzích, které probíhaly za pěkných letních večerů doprovázených zpěvem lehce podnapilých vodáků a jim podobné havěti, jsme dospěli k závěru, že naše skupina budoucích pádlujících legend prošla určitým vývojem a následná segregace a rozdělení do dvou výkonnostních skupin se stává nevyhnutelnou. A tak zde máme Worwaní skupiny A a B. Nebylo jednoduché přidělit označení té či oné skupině, nicméně výsledek je následující:

Kteréhosi dne na sklonku prázdnin mi zavolala Anička, jestli bych s ní nejel na čtyři dny jako instruktor do Chorvatska. Ta myšlenka se mi moc líbila. Kazila to jenom jedna drobnost - poslední den zájezdu jsem totiž měl nastoupit do práce. Trochu nesměle jsem zavolal ředitelce a ta mi pravila něco v tom smyslu, že jestli nejsem blbej, tak se vykašlu na školu a pojedu. A bylo to.